candles

Úmrtní list

Úmrtní list Vám vyřídíme na příslušné matrice podle místa úmrtí, přijde Vám doporučeně poštou.

 

Nárok na volno při pohřbu

Při vyřizování pohřbu máte nárok na pracovní volno s náhradou mzdy:

  • Tři dny při úmrtí manžela, druha nebo dítěte

  • Dva dny při obstarávání pohřbu jinému rodinnému příslušníkovi nebo osobě bydlící s těmito ve společné domácnosti

Potvrzení, které předložíte zaměstnavateli, Vám vystavíme u nás.

(Příslušné právní předpisy - přesné znění:

Příloha k nařízení vlády č. 590/2006 Sb.
7. Úmrtí
Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu se poskytne na
a) 2 dny při úmrtí manžela, druha nebo dítěte a na další den k účasti na pohřbu těchto osob,
b) 1 den k účasti na pohřbu rodiče a sourozence zaměstnance, rodiče a sourozence jeho manžela, jakož i manžela dítěte nebo manžela sourozence zaměstnance a na další den, jestliže zaměstnanec obstarává pohřeb těchto osob,
c) nezbytně nutnou dobu, nejvýše na 1 den, k účasti na pohřbu prarodiče nebo vnuka zaměstnance nebo prarodiče jeho manžela nebo jiné osoby, která sice nepatří k uvedeným fyzickým osobám, ale žila se zaměstnancem v době úmrtí v domácnosti, a na další den, jestliže zaměstnanec obstarává pohřeb těchto osob.)


 

Informace o vdovských, vdoveckých a sirotčích důchodech

Žadatel uplatňuje nárok na důchod u správy sociálního zabezpečení podle místa svého trvalého bydliště.

1. K žádosti o vdovský a vdovecký důchod se přikládá:

  • občanský průkaz pozůstalého vdovce/vdovy

  • oddací list (originál)

  • úmrtní list manžela/manželky (originál)

  • poslední výměr důchodu manžela/manželky

  • poslední výměr důchodu pozůstalého vdovce/vdovy

  • vdovy/vdovci po zaměstnancích uplatňují nárok na důchod u zaměstnavatele zemřelého

2. K žádosti o sirotčí důchod předkládá žadatel:

  • občanský průkaz žadatele

  • rodný list dítěte (originál)

  • potvrzení o studiu nebo učebním poměru dítěte

  • úmrtní list (originál)

Přepis změny stavu v občanském průkazu

Tuto opravu provádí oddělení osobních dokladů na úřadu v místě trvalého bydliště. Nový OP obdržíte do 30 dnů.

K žádosti o nový OP se předkládá:

  • Váš OP

  • úmrtní list (originál)

  • jedna fotografie

 



Státní příspěvěk - pohřebné

- je vypláceno podle zákona 117/1995 Sb. § 47

Podmínky nároku na pohřebné

(1) Nárok na pohřebné má osoba, která vypravila pohřeb
a) dítěti, které bylo ke dni smrti nezaopatřeným dítětem, nebo
b) osobě, která byla ke dni smrti rodičem nezaopatřeného dítěte,
jestliže dítě nebo osoba uvedená v písmenu b) měly trvalý pobyt (§ 3) na území České republiky.

(2) Splňuje-li podmínky nároku na pohřebné více osob, náleží tato dávka jen jednou, a to osobě, která uplatní nárok na dávku jako první. Nárok na pohřebné vzniká dnem pohřbení podle zvláštního právního předpisu48a).(Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.)

Státní příspěvek (pohřebné), který činí v současné době 5 000 Kč. V případě splnění podmínek se o pohřebné  žádá na kontaktních místech systému státní a sociální podpory, a to dle místa trvalého bydliště objednavatele pohřbu. K žádosti je nutné předložit úmrtní list spolu s originálem faktury a pokladní stvrzenkou, které jste obdrželi při sjednání pohřbu (potřebné formuláře dostanete v místě, kde žádáte o pohřebné). Nárok je nutno uplatnit nejpozději do jednoho roku ode dne pohřbení.

Nárok na pohřebné má objednavatel pohřbu.

 

Příspěvek na úhradu pohřbu

Podle transplantačního zákona má právo vypravitel pohřbu osoby, která byla po smrti dárcem orgánů žádat o „Příspěvek na náklady pohřbu“ ve výši 5000 Kč. Povinnost o tomto infornovat má ohledávající lékař nebo příslušné zdravotnické zařízení, stejně i o tom že zemřelý byl dárcem orgánů a tkání.

Předpis č. 285/2002 Sb.Zákon o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon)

§ 28a
Příspěvek na náklady pohřbu
(1) Osobě, která vypravila pohřeb zemřelému dárci, kterému byl proveden odběr orgánu, náleží příspěvek na náklady související s vypravením pohřbu ve výši 5000 Kč.
(2) Žádost o výplatu příspěvku na náklady pohřbu musí kromě obecných náležitostí podle správního řádu obsahovat
a) doklad o zaplacení nákladů na vypravení pohřbu dárci,
b) údaje vztahující se k zemřelému dárci, a to jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a datum úmrtí,
c) název a adresu poskytovatele zdravotních služeb, ve kterém byl proveden odběr orgánu,
d) určení, jakým způsobem má být částka vyplacena.
(3) Není-li žádost ministerstvu podána do 12 měsíců ode dne vypravení pohřbu zemřelému dárci, nárok na příspěvek na náklady pohřbu zaniká.
(4) Dopravu těla zemřelého dárce z místa pitvy do místa pohřbu hradí zdravotní pojišťovna příjemce.

Žádosti o příspěvek vyřizuje:
Koordinační Středisko Transplantací
adresa: Ruská 85, 100 00, Praha 10
telefon: +420 271 019 354

 

 

Dědické řízení

Notář Vám bude přidělen soudem a pošle Vám předvolání.

 

 

DĚDICKÉ PRÁVO - Občanský zákoník 2014:

Dědické právo je právem na pozůstalost nebo na poměrný podíl a vzniká smrtí tzv. zůstavitele. Pozůstalost tvoří veškeré jmění, nespadají do něj ovšem práva a povinnosti, která jsou vázána výlučně na osobu zůstavitele. Výjimku tvoří pouze situace, kdyby bylo dluh uznán u orgánu veřejné moci. Do pozůstalosti tak může přejít i právo na bolestné, finanční satisfakci v rámci žaloby. Pozůstalost je tak širším pojmem než dědictví - to je tou částí z pozůstalosti, která skutečně přejde na dědice.

 

Zůstavitele může být pouze fyzická osoba, dědicem naopak může být podle nového občanského zákoníku kromě fyzické osoby i osoba právnická. Nová koncepce dědického práva také posiluje volnost zůstavitele při rozhodování o tom, co se s majetkem stane po smrti, přidává také takzvanou dědickou smlouvu. Vrací se také některé tradiční instituty dědického práva, které dnešní právo nezná, proto má dědické právo v novém zákoníku podstatně více paragrafů. Úprava je také podrobnější proto, že člověk, kterého se celá situace týká, je v tu chvíli již po smrti.

 

Zřeknutí se dědického práva

Podle původního občanského zákoníku se svého práva zřeknout nelze, dědic pouze může až po smrti zůstavitele dědictví přijmout nebo odmítnout dědictví.

 

Nový občanský zákoník takovou situaci umožní. Dědic se bude moci nově zřeknout svého práva ve smlouvě se zůstavitelem ještě ve chvíli, kdy bude zůstavitel naživu. "Bude praktické v případech, kdy zůstavitel za svého života zvýhodní nějakého z případných dědiců," dodávají autoři. Může tak například dojít k situaci, kdy otec tří synů daruje jednomu z nich pozemek. Protože svým dalším dvěma synům nic nedal, domluví se s tím, který dostal pozemek, že se svého dědictví ve prospěch bratrů vzdá a předejde tak možným sporům po otcově smrti.

 

Vzdání se dědictví

Dědic, který své dědictví neodmítl, se ho bude moci nově vzdát v soudním řízení ve prospěch jiného dědice. Nepůjde ovšem vzdát se dědictví ve prospěch konkrétní osoby.

 

Dědění ze zákona

Dědění ze zákona je v současnosti nejběžnějším způsobem dědění. Nový občanský zákoník rozšiřuje počet osob, které se mohou ze zákona stát dědicem. Zatímco v současnosti je tvoří čtyři skupiny, nyní jich bude šest, přibudou praprarodiče, sestřenice a bratranci zůstavitele. Pokud se nenajde žádný dědic, pozůstalost přechází stejně jako dříve na stát jako majetek bez pána (tzv. odúmrť).

 

Podle autorů zákoníku je dědění ze zákona stále nejběžnějším způsobem proto, že se lidé zatím nenaučili sepisovat závěti. "Tato neochota pořizovat závětí je však dána i tím, že předchozí občanský zákoník lidem rozhodování o osudu svého majetku velmi komplikuje a znesnadňuje," dodávají. Není tak například možné podmínit dědictví, původní zákoník také příliš zvýhodňuje potomky zůstavitele.

 

Závěť

Závěť má co do právní síly přednost před děděním ze zákona - jestliže ji zůstavitel sepíše a uvede v ní veškerý svůj majetek, k dědění ze zákona vůbec nedojde. Nový občanský zákoník by měl zjednodušit podmínky, za kterých stát závěť uzná.

 

Například datování závěti již není její podstatnou náležitostí. "Při striktním výkladu zákona je dnes často dovozováno, že v závěti musí být datum uvedeno přesným označením dne, měsíce a roku (například 24. 12. 2007). Jestliže jej uvede zůstavitel jiným způsobem (na Štědrý den roku 2011), je závěť podle současného práva celá neplatná, což jistě není v souladu s jeho vůlí," vysvětlují autoři.

 

Rozšiřují se také formy, kterých může závěť nabývat. Dosud je psána buď vlastní rukou zůstavitele nebo formou notářského zápisu, nový občanský zákoník přidává také závěť s úlevami, která písemnou formu nevyžaduje. Tato takzvaná privilegovaná závěť je určena lidem, kteří se kvůli určité události, například kvůli živelné pohromě nebo válce, ocitli v situaci, kdy jsou v ohrožení života a závěť nemohou sepsat. Mohou tak před třemi svědky závěť ústně přednést, pak má ovšem platnost jen dva týdny. Závěť může také zaznamenat starosta obce, ve které umírající zrovna je, pak závěť platí tří měsíce. Lidé mohou také závěť vytvořit na palubě námořní lodi, v letadle, ve válce pak před velitelem vojenské jednotky České republiky, taková pak platí také tři měsíce. Svědek, který dohlížel na závěť, bude muset zachovat mlčenlivost.

 

Nový občanský zákoník také lépe chrání zůstavitele. Ten si tak nově může klást podmínku, za kterou je závěť platná (například úspěšné dokončení studia) nebo příkaz (například oprava střechy) a pokud dědic tyto podmínky nesplní, ztrácí své právo na dědictví. V současném zákoníku neměly takové podmínky žádnou relevanci, nově se zásadně nepřihlédne pouze k nutnosti uzavřít sňatek.

 

Dědická smlouva

Do nového občanského zákoníku se vrací dědická smlouva. Není ovšem úplnou novinkou, tento nejsilnější dědický titul znalo československé právo do roku 1950, pak ale z občanského zákoníku zmizel.

 

Dědická smlouva musí být uzavřena ve formě veřejné listiny, jinak se na ní pohlíží jako na závěť. Nelze jí jednostranně zrušit, což dává předpokládaným dědicům vyšší jistotu, že se skutečně stanou vlastníky. Smlouva nicméně nijak neomezuje zůstavitele, aby se svým majetkem za svého života nakládal, jak chce. Smlouvu nelze pořídit o celé pozůstalosti, čtvrtina musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl rozhodnout podle své vůle. Pokud chce tuto část dát stejnému člověku, musí tak učinit závětí. Pokud smlouvu uzavřou manželé, platí i po jejich rozvodu, mohou ovšem požádat soud, aby smlouvu zrušil.

 

 

 

Odkaz

Do dědického práva se novým občanským zákoníkem vrací i odkaz. V dědickém právu se obecně uplatňuje princip univerzálního dědického nástupnictví, to znamená, že dědic získá nejen práva, ale i povinnosti zůstavitele. A právě odkaz je výjimkou z tohoto pravidla.

Osoba, která má právo odkazu, se nazývá odkazovník a může se jím stát i právnická osoba. Odkazem je většinou věci, která patří zůstaviteli, ale může se jednat i o věc, kterou vlastní jiní osoba. Zatímco nabytí dědictví potvrzuje soudu, právo na odkaz uplatňují dědici přímo na zůstavitele. Výhodou takového procesu je jeho rychlost, odpadávají průtahy, které se mohou objevit v dědickém řízení. Odkazovníci navíc nemají povinnost uhrazovat případné dluhy zůstavitele. Zůstává tu však otázka, zda taková výjimka nepoškodí práva věřitelů. "Nový občanský zákoník pamatuje i na tyto situace. Každému z dědiců musí zůstat z hodnoty dědictví alespoň čtvrtina odkazy nezatížená. Zatíží-li zůstavitel dědice více, má dědic právo na poměrné zkrácení odkazu," dodávají autoři.

 

Dědické substituce

Nový občanský zákoník zavádí tzv. dědické substituce, které by měli vyřešit situaci, kdy se dědici dědění nedožije nebo ho odmítne. Nově budou v takové situaci existovat dvě varianty. V případě obecného náhradnictví je povolán náhradní dědic. Pokud zůstavitel povolá několik náhradníků, dědí ten, který je nejblíž osobě, která dědictví nenabyla.

 

Druhou možností je pak svěřenecké nástupnictví. To umožňuje zůstaviteli přikázat dědici, aby dědictví, které přijal, po své smrti nebo v jiných, zůstavitelem určených případech, převedl na ustanoveného následného dědice (svěřenského nástupce). Takový postup je opodstatněný například v situaci, kdy mají rodiče mentálně postižené dítě, které není způsobilé. Pokud by po smrti rodičů zemřelo i toto dítě, dědictví by získal stát. Nově ale v případě, že bude zřízeno svěřenecké nástupnictví, zůstane v rodině alespoň majetek, který dítě dědictvím získalo.

 

Odpovědnost dědiců za dluhy

Podle původního občanského zákoníku musí dědici hradit dluhy zůstavitele pouze do výše nabytého dědictví. Takové řešení ale podle autorů nového zákoníku poškozuje práva věřitele, předmětem pozůstalosti je totiž jen to, co dědicové musí nezbytně přihlásit, tedy nemovitosti nebo vklady na účtech a naopak většinu movitých věcí jako jsou obrazy, starožitnosti dědicové nepřiznají. Dědicům navíc za takové zatajení nehrozí žádné sankce, pokud se na nějakou věc přijde, pouze se do seznamu přidá.

 

Nový občanský zákoník v tomto smyslu posiluje práva věřitelů, dědici totiž budou muset uhradit dluhy zůstavitele v plné výši. Je však možné ohraničit rozsah povinnosti tak, že dědic nechá u notáře celou pozůstalost sepsat. V takovém případě pak dědic musí hradit dluhy opět jen do výše nabytého dědictví. "Jestliže ale dědic vědomě neuvede do soupisu pozůstalosti některé předměty a věřiteli se podaří jejich existenci prokázat, přestane pro dědice platit ochrana, kterou mu poskytoval soupis pozůstalosti a bude povinen uhradit dluhy v plné výši," upozorňují autoři.

 

Právo na povinný díl a neopominutelný dědic

Za nepominutelné dědice byli dosud považováni jen potomci zůstavitele. Pokud má zůstavitel pouze nezletilé dítě, nemůže ani minimální část odkázat komukoli jinému. V ostatních případech pak nezletilý potomek musí dostat minimálně svůj zákonný dědický podíl, zletilý pak nesmí dostat méně než polovinu sumy.

Nový občanský zákoník přidává mezi neopominutelné dědice i zůstavitelova pravnoučata, která získají dědictví v případě, že jejich rodiče nedědí. Posiluje se navíc svoboda zůstavitele, snižuje se totiž zákonný dědický podíl. Nezletilý dědic tak musí dostat tři čtvrtiny zákonného podílu, zletilý pak čtvrtinu.

 

Vydědění

Potomka šlo dosud vydědit v takzvané listině o vydědění. Nový občanský zákoník mění název na prohlášení o vydědění a mění také formulace důvodů k vydědění. V původní zákoníku šlo potomka vydědit, pokud v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo jiných závažných případech, pokud o zůstavitele trvale neprojevuje zájem, byl odsouzen pro úmyslný trest čin minimálně na jeden rok nebo vede trvale nezřízený život. Tyto volné formulace jsou v novém zákoníku změněny a potomek tak může být vyděděn, pokud neposkytl zůstaviteli pomoc v nouzi, neprojevuje o něj opravdový zájem, byl odsouzen pro trestný čin za okolností, které svědčí o jeho zvrhlé povaze nebo vede trvale nezřízený život.

 

Nově také nebude nutné tento důvod uvádět, podle ministerstva je totiž oběma stranám většinou znám a není tak nutné ho zveřejňovat.